A bylo to tu - 1. září. Vedla jsem svoji nejmladší ratolest do školky a myslela si, jak to opláču. Vždyť je pořád tak malinká! K mému překvapení však zmizela ve dveřích do třídy hned, jak se přezula do papuček. Hrdinsky držela svůj plastový hrníček nad hlavou a volala na paní učitelku, že nezapomněla a přinesla si ho. V šatně jsem velmi rychle osaměla. Žádné dlouhé loučení, ale taky žádné slzičky. Vlastně je to docela fajn. :-)

 Konečně jsem měla čas na svoje jídlo bez rozptylování. Dokonce jsem začala jíst pravidelně a chodím na obědy do jídelny (mají tam i saláty!). Jídlo si odnesu v krabičkách, doma zvážím, naporcuji a zapíšu. S krabičkami už mi jaksi nezbývá moc prostor na mlsání, což je určitě dobře. Ale bez sladké tečky to zatím nejde...